Co mají společného skotské město Neilston, vesnice Jühnde v Dolním Sasku nebo dánský ostrov Samsoe s českou obcí Karle, Jindřichovicemi pod Smrkem či Kněžicemi?

Jejich radnice nebo přímo občané vlastní a úspěšně provozují obnovitelné zdroje energie postavené za humny. Z provozu větrných a fotovoltaických elektráren či bioplynových stanic tak profitují ti, kteří se na ně dívají z okna.

Rok 2015 lze bezpochyby prohlásit za rok, kdy obnovitelné zdroje energie vítězně táhly světem. Technologie a pozice fotovoltaických i větrných elektráren se během posledních deseti let dramaticky proměnila: jsou výkonnější, výrazně levnější a energetici je již úspěšně ve velkém zapojují do sítí. V Portugalsku nebo ve Švédsku pokrývají více než polovinu produkce elektřiny a rychlý rozvoj zažívají i v Německu, Španělsku, Velké Británii a řadě dalších zemí. Nejde přitom zdaleka jen o evropskou záležitost – v pořadí států s nejvyššími investicemi do obnovitelných zdrojů byly v loňském roce na prvních třech příčkách Čína, Spojené státy a Japonsko. Investice do obnovitelných zdrojů loni poprvé překročily sumu investovanou v ropném a plynařském průmyslu.

Hlavní příčiny, proč jsou obnovitelné zdroje na vzestupu, lze shrnout do několika důvodů. Obcím a regionům přinášejí energetickou i ekonomickou soběstačnost, protože peníze, které spotřebitelé zaplatí obci jako provozovateli elektrárny, neskončí na účtu nadnárodní firmy, ale obec je použije na svůj další rozvoj (anebo zůstanou v rodinném rozpočtu v podobě ušetřených nákladů na energie). Vytvářejí pracovní příležitosti a to dokonce více než klasická energetika, což lze dobře dokumentovat na příkladech ze zahraničí. Jejich minimální provozní náklady, kdy ve výrobních nákladech elektřiny dominuje investiční složka, umožňují daleko lépe určit cenu elektřiny, která bude během provozu zařízení potřebná pro zajištění návratnosti investice. Nemůže se proto stát, že v budoucnu ohrozí ekonomiku projektu výkyv ceny uhlí, ropy nebo zemního plynu ani případné zpoplatnění fosilních paliv v návaznosti na globální klimatickou dohodu či energetickou politiku EU. V neposlední řadě jde o odvětví, ve kterém spousta států, regionů i měst vidí perspektivu nových pracovních míst. Země, které se včas naučí pracovat s technologiemi pro využití obnovitelných zdrojů, nemusejí čelit důsledkům vytěžení omezených domácích ložisek surovin.

Vraťme se ještě k příkladům z úvodu a položme si otázku, v čem je mezi uvedenými projekty u nás a v zahraničí hlavní rozdíl? Zatímco v zahraničí další podobné projekty rychle přibývají, české obce dnes se záměrem následovat jindřichovický nebo kněžický projekt nemají šanci. V České republice totiž v současnosti žádná podpora pro nové větrné projekty neexistuje a podmínky připojování pro nové střešní solární elektrárny jsou složité a nevýhodné. Jarní novela energetického zákona je prvním důležitým, ale zdaleka ne dostačujícím krokem pro fungující systém. Čisté zdroje energie, energetická a finanční nezávislost a s tím spojený rozvoj obcí a měst tak zůstávají zbytečně nevyužity. Jsou obětí plošného zrušení podpor pro obnovitelné zdroje energie, které bylo reakcí na chybné nastavení podmínek pro fotovoltaické elektrárny v letech 2009 a 2010. Navíc u nás převládl názor, že ze solárních či větrných elektráren může profitovat jen několik milionářů na Kajmanských ostrovech, zatímco všichni ostatní na ně doplácejí dražší elektřinou. Důvod, proč podobné výhrady obnovitelným zdrojům nestojí v cestě v úspěšnějších zemích, je celkem prostý. V Německu patří dvě třetiny celkového instalovaného výkonu všech obnovitelných zdrojů, tedy z gigantických 73 GW (pro srovnání: výkon všech elektráren v ČR včetně Temelína, Dukovan, Prunéřova či Chvaletic činí necelých 22 GW), přímo jejich uživatelům – občanům, obcím, zemědělcům nebo podnikům. Vlastnictví elektráren ze strany obcí či komunit je běžné i v Dánsku, Velké Británii a dalších zemích. Obce instalují na své budovy solární panely a občané spolu s obcemi, podnikateli či farmáři stavějí větrné elektrárny. V České republice jsou sice ve vlastnictví obcí desítky výtopen na biomasu, avšak ostatní projekty jsou zatím ojedinělé.

Proto se Hnutí DUHA společně s největší českou asociací výrobců, provozovatelů a odborníků z oblasti obnovitelných zdrojů – Komorou OZE a legislativními experty Frank Bold, rozhodlo usilovat o změnu: v novele zákona o podporovaných zdrojích navrhujeme obnovit zelené bonusy pro větrné elektrárny s majetkovým zapojením obcí a občanů a v několika klíčových vyhláškách chceme změnit diskriminační podmínky pro malé fotovoltaické elektrárny umísťované na střechy či fasádu budov a určené především k pokrytí části vlastní spotřeby.